Tato atraktivní skupina patří do čeledi Ericaceae neboli vřesovcovité. Zahrnuje druhy opadavé, poloopadavé i stálezelené, dobnokvěté i velkokvěté.
Jejich květy zaujmou svým zbarvením, svou velikostí a stavbou. Mají nálevkovité až  zvonkovité květy, které jsou nejčastěji uspořádany v okoličnatých hroznech a nejčastěji kvetou v květnu až červnu.

Stálezelené druhy mají celokorajné kožovité listy. Opadavé druhy ( azalky ) jsou většinou méně náročné než stálezelené pěnišníky.

Nejlépe se této skupině daří ve středních i vyšších polohách, kde je vyšší vzdušná vlhkost, úměrná půdní vlhkost a půda dostatečně prospustná a mírně kyselá ( pH 4,2 - 5,5 ). Propustnost je důležitým faktorem, aby rostliny nebyly napadány houbami. Nejlépe když použijeme substrát určený pro výsadbu rhododendronů a azalek. Při výsadbě můžeme použít lesní hrabanku.
Rostliny vysazujeme do polostínu či stínu, na chráněná stanoviště proti úpalu či výsuškovým větrům. Nejlépe tedy na severní strany domů či svahů nebo pod hlubokokořenící stromy jako jsou borovice, jedle, modříny nebo kaštanovník, lípy, hlohy a podobně.

Pro hnojení rhododendronů a azelek je vhodné použít hnojivo pro ně určené. Pro krásné a dostatečné kvetení hnojíme před začátkem květu a dává se důraz na obsah fosforu. 

Tato skupina koření mělkce, a proto je nesmíme okopávat. Plevel musíme vytrhat nebo mělce seškrábnout.

Špatné stanovištní nebo půdní podmínky mohou mít vliv na napadení škůdci či chorobami.

Nejčastější a závažnou chorobu je Phytophthorová kořenová hniloba, při které rostlina odumírá.
Rez je houbová choroba, která způsobuje hnědé a červené rozšiřující se skvrny na listech,na kterých se zespodu vytvářejí spory.
Lalokonosci - poznají se podle dlouhého nosu. Přes den nejsou moc vidět, často jsou skovaní v zemi.Okusují okraje listů. Nejlépe je použít dravá háďátka, která larvy škůdce zabijí.
Dále to může být plíseň šedá, padlí, mšice a další. Více informací neleznete později v sekci Ochrana rostlin