Mišpule patří mezi méně známý druh ovoce.
Tvoří drobné malvice hruškovitého tvaru, připomínající malá jablíčka.
Dužnina je nepoživatlená do té doby, než přejde mrazem. Poté má sladkou a ostře kořenitou chuť.
Mišpule vyžaduje teplejší polohy a lehčí půdy.
Plody se nejčastěji využívají pro výrobu marmelád, pyré nebo se přidávají do jablečných šťáv.
Kaštanovník se vyskytuje po celé České Republice. Nejčastji se sázel do zámeckých zahrad a parků, kde tvořil velkolepou soliteru.
Patří mezi dlouhověké stromy. Jeho listy jsou velmi dekorativní, zelené, pevné, podlouhle kopinaté s ostře pilovitým okrajem, 10 - 20 cm dlouhé. Koruna dosahuje 5 - 15 m, staré stromy i více.
Kvete v červnu a červenci. Květy jsou uspořádany v jehnědách. Dřevina je jednodomá a jehnědy jsou jednopohlavné, tzn. že má samči i samičí květy.
Důvod, proč samotný strom neplodí nebo jen omezeně, je jednoduchý, a to, že květy samičí jsou připraveny k opylování mnohdy v jinou dobu než jsou připraveny k opylování květy samčí. Zkrátka se minou v dozrávání na jednom jedinci. Pokud vysadíme více stromů, zajistí se to, že dochází k tomuto procesu o pár dnů jinak a strom poskytne svůj pyl vedlejšímu stromu, který jej nemůže získat z vlastních jehněd a naopak. Toto míjení se odehrává řádově ve dnech. Toto je důvod proč se doporučuje výsadba více stromů v jedné lokalitě. Není to však pravidlem a i samotný strom může bohatě plodit , vše záleží na genetické výbavě každého jedince.
Plody dozrávají v září - polovině října.
Nejvhodnější je nadmořská výška do 550 m n.m., ale rostou i ve vyšších chráněných polohách.
Kaštanovník má rád živné, propustné a kypré půdy. Ideální pH půdy je 5 - 5,6. V těžkých jílovitých půdách se často šíří hniloby a choroby.
Při výsadbě volíme dostatečně velký spon - u semenáčů min 15 m, u robouvaců, kteří nejsou tak vzrůstní postačí cca 12 m.
Kaštan přijímá živiny přes mykohyrzní houby, proto se doporučuje před výsadbou přidat hrabanku z bukového nebo dubového lesa nebo Symbiom - Symbivit.
Líska je starý druh, kteý existoval už ve třetihorách.
Podle pomologického hlediska ji dělíme na lísky lomardské a jejich hybridy
lísky zellské a jejich hybridy
Lombardská líska má středně velké plody a jsou raně zrající, tedy v 1. týdnu září. Růst je střední až slabší. Vysazujeme ji raději v teplých až středních polohách. Vyžaduje chráněnou polohu a písčitohlinité nebo hlinitopísčité půdy s dosatkem vláhy a živin. Nejčastěji se pěstuje jako keř, který dorůstá 3 - 4 m.
Největší rozmach pěstování révy vinné je připisováno panování za Karla IV. Nejvíce jej využívali v klášterech pro náboženské obřady.
Odrůdy dělíme na moštové
stolní
podnožové
Réva je teplomilná a světlomilná rostlina. Jedním z nejdůležitějších faktorů je teplota. Průměrná teplota celého vegetačního období by ve vinařských oblastech neměla klesnout pod 14°C. Světlo je další důležitý faktor. Při pěstovaní keř tvarujeme tak, aby co největší část listů byla pokryta přímým dopadem slunečních paprsků.
Úhrn vodních srážek za rok by se měl pohybovat od 300 mm ( minimum ) do 800 mm. Réva má 3 nejdůležitější období, kdy potřebuje dostatek vláhy a to je období před rašením oček, období po odkvětu a období před zamekáním bobulí ( jde o rovnoměrnou pružnost čerpání vody z půdy k dokonalému nalití bobulí ).
Pozemek orientovaný na jih či jihozápad je nejvhodnější. Nadmořská výška by měla být 250 - 300m n.m. bez mrazových kotlin.
Na půdní podmínky je réva poměrně nenáročná, za předpokladu dostatečného provzdušnění půdy, vhodné zásobení minerálních látek a přiměřené vlhkosti. Nejvhodnější jsou písčitohlité, hlinitopísčité a hlinité.
Rybíz je známé ovoce. Černý rybíz se dříve pěstoval především jako léčivá rostlina.
Podle zrání jej dělíme na rané
středně rané
pozdní
Podle barvy dělíme na čevený
bílý
černý
Červené a bílé odrůdy rybízu jsou samosprašné. Černé drůdy jsou částečně samosprašné.
Červený a bílý rybíz ve vhodné pěstovat do 800 m n.m., kde jsou vlhčí, hlinité až hlinitopísčité půdy.
Pro černý rybíz jsou vhodnější lehčí, výhřevné půdy a nadmořská výška do 400 m n.m.
Stejně jako u angreštu se pro stromkou formu používá jako podnož meruzalka.
