Nejvíce vyhovujícím termínem je brzké jaro.
V prvním roce po výsadbě výhony sestřihneme asi o polovinu, aby se vytvořil dostatečný obrost.
V první řadě odstraníme poškozené větve ( namrzlé, polámané či okousané ). Dále odstraníme větvě a výhonky příliš zahušťující keř.
V dalších letech by měl keř mít 6 - 8 základních, silných, rovných větví s dostatečným množstvím malých přírůstků.
RŮŽE má mnoho příznivců a není se čemu divit. I dnes se hojně růže vysazují nejen v parcích, ale i rodinných zahradách.
Růže má svou historii, která jde ruku v ruce s historií lidstva.
U nás je růže symbolem lásky, krásy a přátelství. Ovšem každý národ má své vysvětlení pro symbol. Například rudá růže může znamenat válku či krveprolití.
Proč je tato květina i dnes tak oblíbenou? Je to pro barevnou škálu květů, bohatost, trvanlivost či velké množství způsobů jak ji použít? A nebo pro léčivé účinky?
Dělení může být několik. My použijeme dělení na 1, parkové
2, remontující ( opakovaně kvetoucí )
3, pnoucí
4, pokryvné
5, záhonové
1, Parkové nebo-li sadové růže kvetou v červnu a některé mohou kvetení opakovat.
Jsou nenáročné. Řez se používá pro zmlazení nevzhledných a přestárlých rostlin.
2, Remontující růže vznikly křížením ve snaze získat stálekvetoucí keře.
Tato skupina se prolíná s ostatními skupinami
3, Pnoucí růže se vyvazují na konstrukce.
Kvetou velmi bohatě. Některé jsou i remontující.
4, Pokryvné růže mají nižší vzrůst.
Používají se jako půdní pokryv ve výsadbách nebo na svazích.
5, Záhonové růže představují nejpočetnější skupinu, která obsahuje další podskupiny.
A, Velkokvěté - výška je okolo 0,5 - 1 m. Květy jsou velké a často se používají pro řez a
vazačské účely.
B, Mnohokvěté - jejich vzrůst je nižší a rozložitější. Tato skupina se dělí na menší
podskupiny - polyanty a jejich hybridy
floribundy
velkokvětá růže Henri Matise
Kam růže vysadit?
Růže vyžadují co nejvíce světla. Ovšem při výsadbě na celodenní přímé slunce hrozí úpal, trpí suchem a rychle odkvétají. Naopak při nedostatku světla má rostlina nevzhledně vytáhlé výhony. Proto je nejlepší zvolit takové místo, kam nesvítí polední slunce. Pomoci si můžeme výsadbou vzrostlejšího stromu, který bude růže přistiňovat. Pozor na výsadbu do blízkosti stromů, které by růži brali příliš živin či vláhy nebo by strom vytvářel tzv. dešťový stín.
Půda by měla být lehčí, tedy hlinitopísčitá a mírně vlhká, hluboká. Půdy písčité jsou příliš propustné a proto se přidává zem, která přispívá k zadržení vláhy.
Pokud růže za špatné zimy vymrznou, doporučuje se nesázet je na stejné místo.
květ Leonardo da Vinci polyanta
Řezy růží
Hlavní řez růží provádíme na jaře po odkrytí zimní přikrývky, která se provádí pokud již nehrozí nebezpečí mrazů. Především odstraníme odumřelé, staré či poškozené větve. Pokud si nejsme jistí zda je dřevo zdravé, stačí se podívat na barvu dřeně, která musí být bílá nebo bělavě zelená. Vždy se snažíme, aby nejvyšší očko směřovalo ven.
Letní řez se používá především pro povzbuzení torby dalších květů a pro zakracování jednotlivých příliš bujných výhonů. První chybou pěstitele je odstřihnutí pouze květní stopky. Ano, zamezí se tím vytvoření šípku, který oslabuje rostlinu, ale nový výhon vyraší příliš vysoko a bude vytáhlý a tenký. Správně odstraňujeme odkvetlý květ hned, jak ztratí svou krásu. Před řezem se vždy ujistíme, že jsou na stonku zdravá očka a samotný stonek je dostatečně silný, aby unesl nový stonek s květem. Aby jsme nezahušťovaly keř, usilujeme o to , aby nejvyšší ponechané očko směřovalo ven. Od září výhony již nezakracujeme, ale již růže šetříme, aby výhony mohly včas vyzrát a byly odolnější mrazu.
Hnojení
Pro hnojení růží jsou speciální hnojiva, která obsahují prvky v takovém poměru, aby rostlině co nejvíce vyhovovaly. Máme hnojiva přírodní ( Kouzlo přírody od firmy AgroBio Opava, Wurbs) nebo umělá ( průmyslová, minerální ). Kdy a v jaké množství hnojivo použít se dozvíme na obalu daného zakoupeného hnojiva.
mini růže
Valeriana supina též známá jako kozlík rozkladitý je půdopokryvná trvalka.
Původ této skvostné trvalky je ve Východních Alpách.
Listy tvoří jakousi přízemní růžici a jsou celokrajné.
Květy jsou drobné, v průměru 2 - 5 mm. Mají světle růžový nádech a objevují se od června do srpna.
Nejčastěji roste na kamenitých sutích a vápenitém podkladu. Má ráda slunce, ale ne úpal.
Tento zajímavý strom pochází ze Severní Ameriky. Proč zajímavý? Jeho opravdu velmi velké trny dosahují velikosti i přes 20 cm a je jimi posetý celý kmen i větve. Nejčastěji se objevují ve shlucích.
Všeobecně se jedná o opadavý strom výšky 20 - 25 m. Jeho koruna je vzdušná, rozkladitá.
Listy jsou 1 - 2 x zpeřené s eliptickými listy.
Květy mají zeleno žlutou barvu, jsou vonné a objevují se v květnu - červnu.
Plodem jsou zploštělé lusky, které mohou být i 20 - 25 cm dlouhé. Dozrávají v říjnu.
Nejčastěji jej nalezneme v parcích.
Existují i kultivary bez trnů. Například Gleditsia tricanthos Sunburst - tento kultivar má zlatavé zbarvení listů. Dorůstá 4- 5 metrů ve 20ti letech. Je medonosný a jeho květy voní po perníku, tudíž přivábí velké množství hmyzu.
Kultivar Rubylace je stejně jako Sunburst bez trnů. Další jeho předností je červené zbarvení listů. Nejsytější zbarvení je na jaře při rašení. S teplejšími dny se barva mění na měděnou či bronzovou.
Dřezovec snese přistínění, ale jeho barvené kultivary sázíme raději na slunné stanoviště, kde nejlépe vynikne jejich barva. Na půdu není nikterak náročný. Ovšem nejlépe mu vyhovují humózní a vlhčí, ale dobře odvodněné půdy.
Pokud se rozhodnete strom upravit řezem, učiňte tak na začátku jara.
kmen posetý trny
18,5 cm dlouhý trn
dospělec lalokonosce
V poslední době zaznamenáváme vysoký výskyt tohoto brouka z čeledi nosatcovitý, který způsobuje nemalé škody na rostlinách. Dříve se lalokonosec omezoval převážně na rododendroney, fuchsie, maliny či jahody. Dnes už ho můžeme najít u jakékoliv rostliny.
První signalizací, že máte tohoto škůdce na své zahrádce, je typický ohniskový žír na listech, který je spíše pouze estetickou vadou.
Největší hrozbou pro rostliny jsou larvy, které jsou v půdě ( kontejneru ) a živí se kořeny rostliny. Tím ničí celý kořenový systém rostliny a tudíž dochází k úhynu rostliny.
Dospělec je velký okolo 1 cm a poznáte ho podle dlouhého ´nosu´. Mají tmavě hnědé až černé tělo. Vyskytují se převážně v noci, přes den se schovávají ve skulinách či rantly květináčů.
Larva je velká 1 až 5 mm, bílá nebo světle narůžovělá s červenohnědou hlavičkou, beznohá. Většinou je stočena do písmene C.
Brouci se líhnou na přelomu května a června. Už o 4 týdny později mohou klást nová vajíčka.
Larvy přezimují v substrátu či půdě u kořenů rostlin, kdy jakmile se na jaře oteplí, pokračují v žíru kořenů.
Biologickou ochranou proti tomuto závažnému nepříteli jsou parazitické hlístice rodu Heterorhabditis. Aplikují se zálivkou nebo postřikem. Čichem vyhledávají hostitele. Jeho trávicím či dýchacím ústrojím se do něj dostávají. Larvy, které jsou napadeny hynou do 48 hodin.
- čerstvě vylíhnutý dospělec - larva v pokročilém stadiu - larva
