Líska je starý druh, kteý existoval už ve třetihorách.

Podle pomologického hlediska ji dělíme na lísky lomardské a jejich hybridy

                                                                    lísky zellské a jejich hybridy

Lombardská líska má středně velké plody a jsou raně zrající, tedy v 1. týdnu září. Růst je střední až slabší. Vysazujeme  ji raději v teplých až středních polohách. Vyžaduje chráněnou polohu a písčitohlinité nebo hlinitopísčité půdy s dosatkem vláhy a živin. Nejčastěji se pěstuje jako keř, který dorůstá 3 - 4 m.

Největší rozmach pěstování révy vinné je připisováno panování za Karla IV. Nejvíce jej využívali v klášterech pro náboženské obřady.

Odrůdy dělíme na moštové

                             stolní

                             podnožové

Réva je teplomilná a světlomilná rostlina. Jedním z nejdůležitějších faktorů je teplota. Průměrná teplota celého vegetačního období by ve vinařských oblastech neměla klesnout pod 14°C. Světlo je další důležitý faktor. Při pěstovaní keř tvarujeme tak, aby co největší část listů byla pokryta přímým dopadem slunečních paprsků.

Úhrn vodních srážek za rok by se měl pohybovat od 300 mm ( minimum ) do 800 mm. Réva má 3 nejdůležitější období, kdy potřebuje dostatek vláhy a to je období před rašením oček, období po odkvětu a období před zamekáním bobulí ( jde o rovnoměrnou pružnost čerpání vody z půdy k dokonalému nalití bobulí ).

Pozemek orientovaný na jih či jihozápad je nejvhodnější.  Nadmořská výška by měla být 250 - 300m n.m. bez mrazových kotlin.

Na půdní podmínky je réva poměrně nenáročná, za předpokladu dostatečného provzdušnění půdy, vhodné zásobení minerálních látek a přiměřené vlhkosti. Nejvhodnější jsou písčitohlité, hlinitopísčité a hlinité. 

Rybíz je známé ovoce. Černý rybíz se dříve pěstoval především jako léčivá rostlina.

Podle zrání jej dělíme na rané

                                        středně rané

                                        pozdní

Podle barvy dělíme na čevený

                                     bílý

                                     černý

Červené a bílé odrůdy rybízu jsou samosprašné. Černé drůdy jsou částečně samosprašné.

Červený a bílý rybíz ve vhodné pěstovat do 800 m n.m., kde jsou vlhčí, hlinité až hlinitopísčité půdy.

Pro černý rybíz jsou vhodnější lehčí, výhřevné půdy a nadmořská výška do 400 m n.m.

Stejně jako u angreštu se pro stromkou formu používá jako podnož meruzalka.

 

Karmen1cKarmen

 

Angrešt je velmi dobré ovoce, ale jeho nevýhodou je obtížnější ošetřvání, zejména kvůli trnům.

Dělíme jej především podle doby zrání na rané

                                                                  středně rané

                                                                  pozdní

                                  a podle barvy - běloplodé, červenopoldé a žlutoplodé

Angrešt je samosprašný, proto nepotřebuje další stromek na opylení.

Nejlepší oblast pro pěstování je do 400 m n.m., ovšem pěstuje se i ve vyšších a chladnějších oblastech.

Půdy vyhovují hlinité nebo písčitohlinité a přiměřeně vlhké.

Pro pěstování na kmínku se používá meruzalka jako podnož.

 

                                                                   

Třešně a višně patří mezi první čerstvé ovoce v roce. Jejich využití je široké od výroby kompotů, marmelád přes šťávy a kandované ovoce. 

Třešně z pologického hlediska dělíme na srdcovky - mají měkku dužninu, velmi tmavou

                                                                                   barvu a jsou raně rašící

                                                                 polochrupky - mají polotuhou dužninu

                                                                 chrupky - dužnina je tuhá, barva je světle

                                                                                červená až černá a jsou pozdně rašící

                                                                

Višně z pomologického hlediska dělíme na kyselky - nakyslá chuť, šťáva červeně barvící

                                                                   amarelky - chuť je navinulá až kyselá,

                                                                                     šťáva světle žlutá a nebarvící

                                                                   sladkovišně - chuť navinule sladká,

                                                                                         šťáva červeně barvící

 

Opylovací poměry - u třešní jsou převážně cizosprašné odrůdy a musíme vybírat vhodné opylovače. Pouze pár odrůd je samosprašných. U višní máme také cizosprašné odrůdy, ovšem v současné době se pěstují spíše samosprašné nebo částečně samosprašné odrůdy. Pozdě kvetoucí třešně je možné kombinovat s raně kvetoucími třešněmi.

Nároky na stanoviště nejsou nijak náročné. Nesnesou mrazové kotliny a studené větry. Višně jsou v porovnání s třešní můžeme pěstovat v drsnějších podmínkách. 

Nemají rádi zamokřené půdy, ale vyhovují ji půdy s dostatkem vápníku a dobře propustné.

Jako podnože používáme ptačku - růst je bujný a používají se na pěstování vyšších tvarů

                                          colt - růst je středně bujný a odolnost proti mrazu vysoká

                                          Gisela - růst je slabý, vyžaduje živnější půdu s dostatkem vláhy

                                          mahalebka - vhodná do drsných podmínek,

                                                              v kvalitních půdách roste příliš bujně

                                        

 

rady pro zahrádkáře